Druhá fáze americké LNG revoluce přináší zvýšení produkce při nižších nákladech. Článek přibližuje hlavní americké terminály vč. jejich kapacity a odhadu nákladů. Zároveň sleduje celkový nárůst produkce LNG ve světě, zvláště v Kataru a Rusku. V první části si přiblížíme celkový rámec a porovnáme náklady jednotlivých producentů.

Přečtěte si druhou část článku nebo jeho třetí část.

English Summary
The second wave of the American LNG revolution and Its Echoes around the Globe

The second wave of the American LNG revolution brings increased production at lower costs. The contribution outlines the key US terminals, including their capacities and cost estimates. It also described the overall growth in LNG production around the globe, notably in Qatar and Russia. In this first part, there is set global view and compared costs.

Odvětví zkapalněného zemního plynu (LNG) zažívá další fázi svého růstu, která je symbolizována nárůstem kapacit produkce i celosvětové spotřeby. Do popředí producentů se derou USA se svou druhou vlnou zkapalňovacích terminálů, pozadu nechce zůstat ani největší světový producent Katar a ani černý kůň Rusko s arktickým terminálem Jamal.

Za rostoucími objemy LNG je potřeba hledat několik faktorů na straně producentů i příjemců. Obyvatelé asijských států v čele s Indií a Čínou již nechtějí, aby ekonomický růst měl za následek zhoršování životního prostředí. Vlády jsou nuceny uzavírat uhelné elektrárny a nahrazovat je čistšími zdroji, přičemž logická volba padla na plynové elektrárny. Zvyšováním produkce a rozvojem technologií dochází ke snižování nákladů na produkci LNG v USA, rostoucí objemy pak mění i světovou infrastrukturu. Analýza společnosti Wood Mackenzie vysvětluje celosvětový nárůst kapacit na LNG následovně: „Pokud jste předvídali nárůst světové poptávky po LNG, viděli jste náklady tam, kde jsou teď.“ Každý nově započatý projekt byl tedy levnější než ty existující a poptávka přitom celosvětově stoupala. To motivovalo podnikatele i odběratele k podpoře vzniku nových kapacit.

(zdroj/source: VesselsValue)

Ne u všech připravovaných kapacit se již rozhodlo o výstavbě, druhým vodítkem růstu trhu s LNG je odhad DNV GL, podle kterého bude poroste přeprava LNG z dosavadních 285 MTPA na 660 MTPA (milionu tun ročně) v roce 2050. Podobné predikce bývají ošemetné, je ale pravdou, že rostoucí přepravě LNG se přizpůsobuje také infrastruktura. Zvláště Panamský průplav uhlazuje cestu americkému plynu do Asie – nejprve mohl být v průplavu jen jeden tanker s LNG, nyní už dva a byla povolena i noční plavba. Tato vylepšení dokonce přinutila provozovatele Suezského průplavu k dočasné (a prodloužené) slevě z poplatku pro LNG tankery.

Růst kapacit na zkapalnění plynu spolu s omezováním oxidů síry v námořní přepravě k roku 2020 vyvolá zájem o LNG jako palivo pro lodě a další aplikace. V roce 2020 by měla světová spotřeba LNG jako lodního paliva vzrůst na 33 MTPA, což bude dle IEA nárůst z 0,2 % na 13 % světové lodní spotřeby paliv.

Situace amerických producentů ale není jen růžová, do hry vstoupila politika a obchodní války s Čínou, kde došlo i na zavedení dovozních cel na LNG. V září 2018 bylo zavedeno clo ve výši 10 %, což je sice méně než původně zmiňovaných 25 %, ale i tak se na dodaném objemu amerického LNG negativně projevilo. Pro USA je Čína druhým nejvýznamnějším importérem s objemem kolem 3 MTPA. Reuters uvedl, že export do Číny loni poklesl o 20 %, přičemž za poslední půlrok bylo vypraveno jen 6 tankerů oproti 25 za stejné období v roce 2017 a za celý rok 2018 to byly 24 tankery. Spotřeba Číny přitom rostla, stejně jako americká produkce. Pro tuto zimu se USA patrně soustředí na spotové dodávky do jiných oblastí a také na lobbing za ukončení obchodní války.

Náhradními destinacemi amerického plynu bude Asie, hlavně Japonsko, Jižní Amerika a Evropa. Čína je ale důležitá. Z nastalé situace mají samozřejmě radost producenti z dalších zemí, zejména Kataru a blízké Austrálie.Zvláště Katařané si chtějí udržet pozici největšího producenta LNG na světě a rozšířili plány i tak gigantického terminálu North Field tak, aby celková kapacita všech jejich zařízení dosáhla 110 MTPA.

(zdroj/source: VesselsValue)

Náklady

Američtí producenti dosáhli využitím stávající infrastruktury i technologickým vývojem významného zlevnění své produkce v nových terminálech. Zatímco pro první vlnu představovaly náklady na milion tun (MT) dle S&P Global Platts 670-1100$, pro druhou pak jde o 580$/MT (Driftwood LNG) nebo dokonce jen 300$/MT (Sabine Pass, Corpus Christie).

Ucelené srovnání nákladů jednotlivých producentů komplikuje metodika výpočtu, která se liší u každého zdroje a nejde tak srovnávat různé údaje. Někteří autoři zahrnují i náklady na upstream, někteří jen samotné zkapalnění. Asi nejlepší srovnání nabízí následující tabulka z materiálu OIES, která ukazuje jak data na plynovody a další infrastrukturu, tak i samostatné náklady na zkapalňovací zařízení. Za povšimnutí stojí, že američtí producenti důsledně umisťují své projekty do oblastí s již existující infrastrukturou.Tabulka bohužel nezahrnuje Katar, proto uveďme, že očekávané náklady na LNG z North Field jsou dle Rystad Energy 2-2,4$/mmBTU, pravděpodobně jde o náklady na samotné zkapalnění.

Rystad Energy uvádí ještě jedno zajímavé srovnání, které zahrnuje veškeré náklady na mmBTU vč. přepravy plynu do Asie. Náklady na katarský plyn pak vychází na 5,6$/mmBTU, u amerických producentů na 7,5-9,1$/mmBTU. Výpočet je z května 2018, tedy z doby kdy spotové ceny lodní přepravy byly o více než polovinu nižší než dnes. Od amerických producentů oprávněně zaznívá, že jim vysoké ceny přepravy významně zhoršují přístup na asijský trh.

Poznámka: V článku uvádím předpokládaná data dokončení, která mohou znamenat jak zahájení zkoušek, tak i zahájení komerčních dodávek. Osobně považuji za přesnější ono zahájení zkoušek, nicméně společnosti uvádějí toto datum jako zahájení dodávek.

Pokračování článku

Psáno pro časopis Plyn

Přečtěte si druhou část článku nebo jeho třetí část.