Okrádají poctivé české zaměstnance zlí zahraniční kapitalisté nebo se na ně vládnoucí politická reprezentace snaží svalit vinu za bezperspektivní budoucnost obyvatel naší země? Nejen o tom je dnešní glosa z pera Emila Dočkala, z jehož webu Dower-D text přebíráme.
Nic ale není zadarmo. Zahraniční investor riskoval, že o všechno přijde a nic se mu nevrátí. Znárodnění. My jsme se zase museli smířit se dvěma faktory. (1) předat adekvátní část řízení privatizovaných společností zahraničnímu investorovi a (2) smířit se s vyplácením odměny za finanční pomoc v podobě dividend.
Tenkrát, v devadesátých letech, když se v zahraničí našli odvážní investoři, kteří riskli, že Česku pomůžou, i když věděli, že mohou o všechno přijít, jsme jásali. Dnes, spoustu let „po té“, jsme jaksi na závazky vyplývající z „dávno minulé“ finanční výpomoci zapomněli. Nepřiznáváme voličům, že zahraniční investoři nedělají nic špatného, že si jenom formou dividend stahují své vlastní peníze, které do Česka před mnoha lety riskantně investovali. A samozřejmě, proč ne, když se dílo vydařilo, chtějí i vydělat. Bouříme se a politici jen licoměrně přilévají, aby sbírali voličské hlasy, olej do ohně.
Proč jsme najednou zapomněli jak to bylo tenkrát na Východě? Kromě licoměrného sbírání voličských bodů a laciné popularity, je tu ještě jeden a daleko závažnější důvod. Naučili jsme se žít z milodarů. Tedy říká se jim vznešeně dotace. O to víc farizejsky dnes zní, že si stěžujeme na EU, ze které právě ony milodary většinou přicházejí. A protože je stále jasnější, že ono milosrdné období musí jednou skončit, tak se poohlížíme jinde. Nakonec to ale dopadne stejně. Nic není zadarmo!
Učebnicovou ukázkou českého farizejství je ČEZ. Zatímco u Philip Morris většinový zahraniční investor neváhá podělit se s drobnými investory o zisk prostřednictvím dividend, český většinový investor ČEZ – stát, reprezentovaný ministerstvem financí drobného investora okrádá. A proč ne? „Své“ si stáhne prostřednictvím daní. Možná zavede i líbivou sektorovou daň.
Teď je ale stát – moc toho před všemi těmi volbami nasliboval! – trochu v úzkých. Možná bude muset sáhnout i do těch dividend. A tak se potřebuje „drobasů“ zbavit. Nejlépe tím, že je od investování odradí a otráví je a akcie si nakoupí pro sebe či případné své pozdější „kamarádíčky“. Proto ten stagnující vývoj ceny akcií ČEZ s tlakem na snižování ceny.
A je tu ještě jeden velmi nebezpečný rys českého „podnikání“. Ony vzpomínané dotace. Naučili jsme se podnikat s dotacemi. I to jsme ve včerejší glose vysvětlili. Méně vytváříme, byť mnohomluvně „okecáváme“ přidanou hodnotu, ale nic moc de facto nepřidáváme. „Podnikáme“ z dotací. A zase. Velcí se o ně dělí, malí mají jen právo „mlčet a koukat„.
To všechno zvažujme právě nyní na prahu dividendové sezóny. Odborníci rádi hovoří o portfoliích. Kdo je nemá, jako by nebyl. Jak je to s nimi ale doopravdy? Jako s úroky.
Například 1% úrok. Máme-li v bance sto tisíc s úrokem 1%, dostaneme ročně tisícovku. Máme-li ale v bance sto miliónů, dostaneme milion a nemusíme dělat nic. A to už je rozdíl, že?
Co s tím? Obíhat banky když máme málo? Výnosnější a svým způsobem i snazší je „obíhat dividendy“. Dočasný pokles aktiv je jen spekulace a, samozřejmě, je dobré ji drobnému investorovi otrávit a znechutit. Tak jako to dělá „vlastenecký“ stát svým „investorům-vlastencům“ v případě ČEZ.