Glosa z pera Emila Dočkala (Dower-D) vystihuje i naše obavy o tuzemský trh potažmo investování. Přebíráme ji v plném znění.

Řízení státu jako firmy – tomu dám, tomu nedám (dotaci) – totálně ničí konkurenční prostředí a může potopit investování. Tedy, například, i přípravu každého zodpovědného jednotlivce na stáří. A právě toto nebezpečí dnes nejvíce ohrožuje tuzemský trh. O to silněji, že do Česka už dorazil druhý předběžný audit dotací. Tentokrát do zemědělství.

Žádný Trump, žádná Čína, žádné Rusko. My sami jsme sobě největší hrozbou! Závažnější na podezřeních unijních nálezů směrem k Česku není samotný Babiš, ale skutečnost, že formálně sice existují nezávislé kontrolní mechanismy, ale fakticky vše funguje v prospěch držitelů moci. A lidem se to líbí. ON se o nás postaráNepostará. Každý se musíme umět postarat sám o sebe.

Výsměch a pohrdání demonstrujícími mohou všechna dosavadní pozitiva, která tuzemský akciový trh nabízí zničit. Dokud si budou manažeři firem pana Babiše, pana Tomana a některých dalších jisti, že mohou do žádostí o dotace napsat cokoliv a peníze dostanou je veškerá snaha o dosažení konkurenčního prostředí marná. A pokud neexistuje konkurenční prostředí neexistuje ani investování a znovu se vrátíme k socialistické INVESTIČNÍ VÝSTAVBĚ. Takového vývoje se samozřejmě zaleknou investoři a z Česka odejdou, protože každá dotace konkurenční prostředí otravuje jedem nerovnosti. 

Rozeberme si situaci konkrétně na ČEZ. Na jedné straně zdánlivě racionální řeči o navržené dividendě ve výši 24 Kč/akcie, která prý reprezentuje téměř celý loňský zisk. Výborně. Jsme pašáci. Proti této úvaze stojí nerozdělený zisk z minulých let. Premiér z něj odvozuje, že si ČEZ může zaplatit jádro sám, aniž by stát věrohodně posoudil, kolik bude výstavba jádra za 30 či 40 let stát a zdali má vůbec smysl. Když pak zástupce menšinových investorů navrhne zvýšení dividendy o nějakých 15 Kč/akci či nějakou podobnou částku z nerozděleného zisku je jeho návrh odmítnut.
Samozřejmě. později se nerozdělený zisk rozdělíMezi koho v českém „dotačním kapitalismu“ když racionální a nedotovaní investoři už budou dávno pryč?

Ducha naděje „nebude až tak zle“ zatím udržují při životě rakouské tituly, byť právě banky a pojišťovny se samy úzkostlivě brání Trumpově agresivní politice. Jen aby ale optimismus nebyl pouze krátkodobý. Šance na úspěšnost letošních spekulací na tuzemském akciovém trhu tak dostávají v těchto dnech díky vzpomínaným předběžným auditům tvrdé těžké rány. Buďme ve střehu, ale nezoufejme, ještě není všem dnům konec!