Podle politologa Josefa Mlejnka jr. mají pravicové strany zásadní problém. Nevědí, co svým zbývajícím a hlavně uprchnuvším voličům dlouhodobě nabídnout. Pravicové strany mají prázdný sklad velkých témat.

Pan Mlejnek o tomto tématu píše v dnešních Lidových novinách. Pravicové politice se podařilo to, oč v 90. letech usilovala – zakotvit naši zemi v západních strukturách. Tento velký a důležitý úkol byl splněn a za to patří všem tehdejším politickým představitelům dík. Jak však Josef Mlejnek poznamenává, už to není voličské téma, závazek voličům byl splněn.

Pravicové strany nabízejí v současné době drtivě téma „proti“. Proti Babišovi, proti vládě. To na levici se hlavně ČSSD podařil takřka zázrak – Jana Maláčová je atraktivní představitelkou a náhradnicí Michaely Marksové v čele ministerstva. Zahrnuje penězi řadu voličských skupin, to vše v atraktivním konzumentském pojetí. Její slova „Nazvali jsme to Banky, nebo děti“ je úžasně zavádějící a fungující zkratka. Dokumentuje hloubku jejího úsilí. Nejsou peníze? Ale jděte, banky, monopoly, podnikatelé jich mají dostatek. Vlastně až moc. Novou daní přispějeme k blahu našich občanů.

Sociální demokracie pochopila, co pravicové strany slepě ignorují: peníze jsou tam, kde se peníze tvoří a ne dostávají na dávkách a dotacích! Svými návrhy útočí na to, co by pravicové strany měly bránit a nebrání: na soukromé investice. Aktuálně zvýšení daně z dividend, zavedení sektorové daně, v minulosti prodloužení daňového testu akciové investice.

Pravicové, ale konec konců i levicové strany by měly podporovat individuální investiční schopnosti občanů jako základ životaschopné střední třídy. Přímé investice do akcií mají mezi obyvateli po zkušenostech z 90. letech právem špatný zvuk a jsou rizikové i nyní. Už ale funguje stabilní burzovní i právní prostředí a rizika se změnila. Už nejde o vytunelování, ale o špatný odhad nebo radu. V Česku máme stabilní a bezpečné investiční prostředí a zahraniční burzy včetně amerických jsou na dosah.

Na Pražské burze se obchoduj tituly, které podle vlády posílají stovky miliard na dividendách za hranice. Že ale může každý občan ČR do těchto titulů investovat a podílet se na obrovském toku dividend neříká nikdo, ani pravicové strany. Převládá tak názor ČSSD, že pouze stát prostřednictvím bankovní daně zachrání peníze občanům a přes státní aparát je přerozdělí zpět nám ubohým. K lidem samozřejmě doteče jen menší část, většina se spotřebuje na chod stále masivnějšího státního aparátu. Pokud ale občan nepodlehne vábení pasivity nabízenému vládou, může získat z dividend 85 %! A bohatý občan naplní státní kasu pravděpodobněji než příjemce podpor a dotací. Silná střední investorská třída je i v zájmu ČSSD.

Pravicové strany ignorují obrovský potenciál investic jako nástroje individuálního blahobytu a nezávislosti. Je na čase to změnit.