Okrádají poctivé české zaměstnance zlí zahraniční kapitalisté nebo se na ně vládnoucí politická reprezentace snaží svalit vinu za bezperspektivní budoucnost obyvatel naší země? Nejen o tom je dnešní glosa z pera Emila Dočkala, z jehož webu Dower-D text přebíráme.

Máme před dividendovou sezónouNeuškodí zopakovat si pár základních faktů. Včera jsme na ně upozornili v glose „Na dividendách loni z Česka odteklo 294 miliard!“. Použili jsme záměrně poměrně často frekventovaný, ale naprosto zavádějící titulek. Když jsme chtěli před třiceti lety do Evropy neměli jsme peníze. Nabízelo se nám ale několik možností. (i) Půjčit si – a splácet, (ii) vydat dluhopisy – a zase splácet anebo (iii) využít k financování akciové podnikání. Rozhodli jsme se – a správně! – pro třetí alternativu.

Nic ale není zadarmoZahraniční investor riskoval, že o všechno přijde a nic se mu nevrátí. ZnárodněníMy jsme se zase museli smířit se dvěma faktory. (1) předat adekvátní část řízení privatizovaných společností zahraničnímu investorovi a (2) smířit se s vyplácením odměny za finanční pomoc v podobě dividend.

Tenkrát, v devadesátých letech, když se v zahraničí našli odvážní investoři, kteří riskli, že Česku pomůžou, i když věděli, že mohou o všechno přijít, jsme jásaliDnes, spoustu let „po té“, jsme jaksi na závazky vyplývající z „dávno minulé“ finanční výpomoci zapomněli. Nepřiznáváme voličům, že zahraniční investoři nedělají nic špatného, že si jenom formou dividend stahují své vlastní peníze, které do Česka před mnoha lety riskantně investovali. A samozřejmě, proč ne, když se dílo vydařilo, chtějí i vydělat. Bouříme se a politici jen licoměrně přilévají, aby sbírali voličské hlasy, olej do ohně

Proč jsme najednou zapomněli jak to bylo tenkrát na Východě? Kromě licoměrného sbírání voličských bodů a laciné popularity, je tu ještě jeden a daleko závažnější důvod. Naučili jsme se žít z milodarů. Tedy říká se jim vznešeně dotace. O to víc farizejsky dnes zní, že si stěžujeme na EU, ze které právě ony milodary většinou přicházejí. A protože je stále jasnější, že ono milosrdné období musí jednou skončit, tak se poohlížíme jinde. Nakonec to ale dopadne stejně. Nic není zadarmo!

Učebnicovou ukázkou českého farizejství je ČEZ. Zatímco u Philip Morris většinový zahraniční investor neváhá podělit se s drobnými investory o zisk prostřednictvím dividend, český většinový investor ČEZ – stát, reprezentovaný ministerstvem financí drobného investora okrádá. A proč ne? „Své“ si stáhne prostřednictvím daní. Možná zavede i líbivou sektorovou daň. 
Teď je ale stát – moc toho před všemi těmi volbami nasliboval! – trochu v úzkých. Možná bude muset sáhnout i do těch dividend. A tak se potřebuje „drobasů“ zbavit. Nejlépe tím, že je od investování odradí a otráví je a akcie si nakoupí pro sebe či případné své pozdější „kamarádíčky“. Proto ten stagnující vývoj ceny akcií ČEZ s tlakem na snižování ceny.

A je tu ještě jeden velmi nebezpečný rys českého „podnikání“. Ony vzpomínané dotace. Naučili jsme se podnikat s dotacemi. I to jsme ve včerejší glose vysvětlili. Méně vytváříme, byť mnohomluvně „okecáváme“ přidanou hodnotu, ale nic moc de facto nepřidáváme. „Podnikáme“ z dotací. A zase. Velcí se o ně dělí, malí mají jen právo „mlčet a koukat„. 

To všechno zvažujme právě nyní na prahu dividendové sezóny. Odborníci rádi hovoří o portfoliích. Kdo je nemá, jako by nebyl. Jak je to s nimi ale doopravdy? Jako s úroky.

Například 1% úrok. Máme-li v bance sto tisíc s úrokem 1%, dostaneme ročně tisícovku. Máme-li ale v bance sto miliónů, dostaneme milion a nemusíme dělat nic.  A to už je rozdílže?  
Co s tím? Obíhat banky když máme málo? Výnosnější a svým způsobem i snazší je „obíhat dividendy“. Dočasný pokles aktiv je jen spekulace a, samozřejmě, je dobré ji drobnému investorovi otrávit a znechutit. Tak jako to dělá „vlastenecký“ stát svým „investorům-vlastencům“ v případě ČEZ.